Po znásilnění jsem otěhotněla
Byla jsem domluvená s kamarádem Martinem, že mě a mou kamarádku odveze domů. Večírek byl naprosto perfektní, všichni jsme se bavili a tancovali. Jen Klára, která měla jet se mnou domů, vypila víc alkoholu a odjela taxíkem už přede mnou. Blížila se třetí hodina ráno a tak jsem začala hledat Martina, aby mě odvezl. Našla jsem ho u baru s pivem v ruce a v sobě měl už pár panáků. Nezbývalo mi než jít pěšky, asi 20 minut, nebo jet taxíkem. Neměla jsem už moc peněz, tak jsem si řekla, že se projdu. Bylo celkem teplo, takže mi to vůbec nevadilo. V půli cesty jsem si všimla chlapa, který šel pořád za mnou.
Začala jsem se trochu bát, ale říkala jsem si, že má třeba jen stejnou cestu. Když jsem procházela kolem parku, rozeběhl se za mnou. Utíkala jsem jak splašená a šíleně řvala, jenže kolem nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Běžela jsem jak blázen a nevšimla si, že na zemi leží kus klacku a zakopla o něj. Chlap se na mě vrhl a vytáhl nůž. Ležela jsem tam a nebyla schopná pohybu, jen si pamatuju, že jsem ho prosila, aby mě nezabíjel. On se mi začal vysmívat, že to si ještě rozmyslí a serval ze mě oblečení. Když jsem ho začala kousat a kopat, dostala jsem pěstí do obličeje a bylo mi jasné, že proti němu nemám žádnou šanci. Ležela jsem tam a brečela. Nutil mě, abych na něho šahala. Bylo to něco hrozného a ponižujícího. Nakonec jsem se ještě pozvracela. On se mi pořád smál a říkal, že aspoň budu připravená do života. Asi po půl hodině mě konečně nechal a utekl. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Ještě nikdy jsem se necítila tak špinavá a ublížená. Zavolala jsem policii a ti mě odvezli rovnou do nemocnice, kam za mnou hned přijeli naši. Kromě šoku mi nic nebylo, takže mě pustili domů a druhý den jsem musela na sepsání výpovědi. Tam jsem jim toho moc neřekla, protože byla tma, jen jsem věděla, že měl vousy, které jsem na sobě cítila. Doma jsem se sesypala a jen jsem pořád brečela. Chodila jsem i 4x denně do sprchy, protože jsem si pořád připadala špinavá.
Nakonec jsem si promluvila s mojí doktorkou, která mi dost pomohla a pokoušela jsem se na to zapomenout. Po měsíci už to celkem šlo, ale bála jsem se chodit někde sama. Zbýval mi měsíc a půl prázdnin a tak jsme chtěli jet s Klárou na pár dní k nim na chatu. Bylo to tam fajn, jen čtvrtý den mi začalo být špatně od žaludku. Myslela jsem si, že je to jídlem, jelikož ani jedna z nás nebyla moc dobrá kuchařka. Večer u skleničky vína se mě Klára opatrně zeptala, jestli bych nemohla být náhodou těhotná. Zůstala jsem na ni nevěřícně koukat, protože tohle mě vůbec nenapadlo. Začala jsem hystericky ječet, že to není možný, a že to přejde. Zase se mi to celé vrátilo zpátky. Jenže nevolnosti nepřestávaly, tak jsem musela k doktorce, která mi nabrala krev a oznámila, že těhotná jsem. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu věřit, jak můžu mít dítě s někým, kdo mi tak ublížil. Od první chvíle jsem to děcko nesnášela a chtěla hned na potrat. Gynekolog mi řekl, že jsem v 10. týdnu, tudíž bych mohla na interrupci, jenže jsem měla od 16-ti let problémy se spodkem, tak mi doporučoval, abych si to nechala, že bych pak už žádné mít nemusela. Vůbec jsem o tom nechtěla slyšet. Mluvila jsem o tom s mamkou, ta chápala, jak je to pro mě těžký, ale říkala, že to malý za to nemůže a že bychom to společně zvládli, než život bez dětí.
Nakonec jsem se rozhodla na potrat jít, nedokázala bych milovat dítě, které bylo počato tímhle způsobem. Teď studuju třetím rokem ekonomku, mám stálého přítele a doufám, že až se rozhodneme založit rodinu, bude to bez problémů.
Jsem si ale jistá, že nikdy nebudu potratu litovat.
Komentáře (9)
Ahoj, dělám sociologický výzkum do školy na téma interrupce, jeho součástí je dotazník. Každý má na interrupce odlišný názor a já se snažím zjistit názory lidí na tuhle problematiku. Čím více lidí dotazník vyplní, tím bude objektivnější proto bych Vás chtěla poprosit jestli byste jej mohli vyplnit. Adresa je http://18211.vyplnto.cz/. Děkují Vám, jestli si uděláte chvilku čas na jeho vyplnění
A zkouseli jste se zamyslet opacne? To ze po svete beha pulka me a pulka nejakyho uchyla neni zrovna lichotiva, coz? A navic, je nas tady snad malo??
m
Je mi to taky moc líto a chci se Vás taky zastat, protože já na Vašem místě bych si to taky myslím nenechala.. Bylo by hrozné mít miminko s někym, kdo by mi tak ublížil a hnusel se mi. A ani bych ho nechtěla donosit, protože bych taky byla z toho zoufalá, že by mé dítě někde žilo a já ho neznala. Myslím, že jste se rozhodla dobře. Mimino za to sice nemohlo, ale vy už vůbec ne. Přeju moc štěstí do života a doufám, že se Vám už nic nestane.
Já taky potraty vždy odsuzovala, ale kdyby jste prožili to co já, tak si myslim,že byste se zachovali stejně,ono je mnohem jednodušší to hodnotit bez toho, aniž by to člověk prožil. Adopci jsem nechtěla z toho důvodu, že bych nedokázala žít s pocitem,že někde vyrůstá moje dítě a já o něm nic nevím, Vím, že to malý za nic nemohlo,ale v tu chvíli to bylo pro mě jediné řešení.
Mě teda hlavně udivuje, že vám v den činu v nemocnici nedali preventivně postinor či něco, co by případnému těhotenství zabránilo. Za potrat vás neodsuzuji, rozhodla bych se asi stejně. Přeji vám hodně štěstí.
Tenhle zážitek musel být pro vás šok na celý život i když máte přítele a myslíte že jste na to zapomněla myslím že se tohle nedá vymazat.Přeji Vám abyste počala bez problému a měla se do konce života hezky.
Vážená slečno, souhlasím s tím, že to pro vás nebylo příjemné období a rozhodování bylo jistě těžké. Zajímalo by mě však, jestli jste uvažovala i o třetí variantě, a to dítě donosit a pak ho dát k adopci? Tak bych se aspoň ve vaší situaci rozhodla já a dítě by se dostalo k lidem, kteří by mu potřebnou lásku a péči dali.
Milá slečno, vůbec vám tento zážitek nezávidím, muselo to být strašné se s tím vyrovnat a pak ještě zjistit, že čekáte dítě. Jen s tím dítětem bych se rozhodla jinak. Já bych si ho nechala, to dítě přece nemůže za to, jakým způsobem bylo počato a riziko, že už další dítě mít nebude moct je velké. Ale zase je pravda, že v dnešní době je možnost adopce, pokud byste měla později problémy s početím. Držím vám palce,jste statečná.